Erektilní dysfunkce bývala ještě nedávno považována za problém starších mužů. V posledních letech se však čím dál více ukazuje, že s ní bojují i mladí muži ve věku 20 nebo 30 let, kteří jsou jinak zcela zdraví. Co za tím stojí?
Gary Wilson, který dlouhá léta vyučoval lidskou patologii a fyziologii a zabýval se neurochemií závislostí, popsal na svém webu YourBrainOnPorn.com zajímavý experiment. Jeho výsledky jsou přinejmenším podnětné – a pro mnohé možná překvapivé.
Neočekávaný bojovník proti pornografii
Když se řekne „odpůrce pornografie“, většina lidí si představí někoho nábožensky nebo konzervativně založeného. Gary Wilson však do tohoto obrazu vůbec nezapadá. Byl ateista a do problematiky pornografie se zapojil vlastně nedobrovolně – přivedla ho k ní práce jeho manželky.
Ta byla právničkou a autorkou, která se zabývala vědou o párových vazbách a lidské sexualitě. Přibližně v době, kdy se začalo šířit streamované porno, začali muži zanechávat komentáře na jejím webu. Stěžovali si na nespokojenost s partnerkami, ztrátu přitažlivosti k reálným lidem a postupnou eskalaci ke stále bizarnějším typům pornografie, která je samotné znepokojovala. Na jejím webu, zaměřeném na vědu o sexualitě, se cítili bezpečně.
Ve snaze těmto mužům pomoci začala Wilsonova manželka sdílet poznatky svého muže o neuroplasticitě mozku. Oba se začali ptát: Netrénují uživatelé porna svůj mozek k tomu, aby nadhodnocoval umělé sexuální podněty na úkor skutečných vztahů?
O co se jedná?
Někteří z těchto mužů začali experimentovat – přestali sledovat porno a sledovali, co se stane. Výsledky je samotné překvapily. Nejenže jejich sexuální problémy ustoupily, ale zaznamenali i řadu dalších nečekaných pozitiv: lepší soustředění, zlepšení nálady, větší sebevědomí v sociálních situacích. Obnovila se také romantická a sexuální přitažlivost k partnerkám, muži méně vnímali ženy jako pouhé objekty a sklon k extrémním typům pornografie postupně vymizel.
Wilson si všiml, že na internetových fórech se opakovaně objevují příběhy mladých, jinak zdravých mužů, kteří nejsou schopni dosáhnout erekce bez pornografie. Někteří z nich postupem času nedokáží dosáhnout erekce dokonce ani s pornografií. Tito muži přitom navštívili řadu lékařů a vyzkoušeli různé způsoby léčby – bez výsledku.
Co měli všichni tito muži společného? Jediná společná proměnná: roky masturbace u internetové pornografie. Wilson proto navrhl jednoduchý postup – eliminovat tuto jedinou společnou proměnnou, tedy přestat sledovat porno. Většina účastníků zároveň omezila nebo zcela přestala masturbovat. Výsledky pak průběžně sledoval a zaznamenával.
Kdo se experimentu účastnil?
Účastníci pocházeli z nejrůznějšího prostředí – lišili se etnickým původem, zemí původu, vzděláním, ekonomickým zázemím, životním stylem i náboženským či morálním přesvědčením. Právě tato různorodost je důležitá: jediné, co měli skutečně společného, bylo dlouhodobé sledování internetové pornografie. Přitom u většiny z nich nešlo o výkonovou úzkost – nebyli totiž schopni dosáhnout plné erekce ani při masturbaci bez pornografie, tedy v situaci, kde výkonový tlak prakticky neexistuje.
Co se stalo po vysazení porna?
Průběh zotavení byl u většiny účastníků překvapivě podobný, a to bez ohledu na jejich odlišné zázemí. Nejprve se dostavily abstinenční příznaky – touha, úzkost, letargie, deprese, tzv. mozková mlha, poruchy spánku, roztěkanost, podrážděnost nebo různé bolesti. Tyto příznaky nápadně připomínají abstinenční příznaky při odvykání od drog nebo alkoholu.
Během jednoho až dvou týdnů většina účastníků prošla tzv. flatline fází: výrazným poklesem libida a změnami ve vnímání citlivosti genitálií. Tato fáze postupně odeznívala a libido se začalo vracet. Dostavovaly se ranní nebo spontánní erekce a rostla přitažlivost k reálným partnerům.
Pokud se muži drželi doporučeného postupu, téměř všem se erekce vrátila. Délka úplného zotavení se pohybovala od několika týdnů po několik měsíců – nejčastěji v rozmezí dvou až devíti měsíců. Wilson zároveň zaznamenal, že doba potřebná k zotavení se v průběhu let prodlužuje: zatímco mezi lety 2006 a 2010 stačily většině dva až tři měsíce, dnes někteří potřebují šest až dvanáct měsíců i více. To podle Wilsona naznačuje, že jde o skutečné fyzické změny v mozku, nikoli o pouhý psychologický problém.
Jako dodatečné potvrzení příčinné souvislosti Wilson uvádí, že účastníci, kteří se po úspěšném zotavení vrátili ke sledování pornografie, začali erektilní dysfunkcí trpět znovu.
Wilsonův odkaz
V roce 2010 Wilson spustil web YourBrainOnPorn.com, kde shromažďoval nejnovější výzkumy o neuroplasticitě mozku a behaviorálních závislostech. O dva roky později vystoupil s přednáškou TEDx nazvanou The Great Porn Experiment, která byla zhlédnuta více než 15 milionů. Několik let poté vydal knihu Your Brain on Porn: Internet Pornography and the Emerging Science of Addiction. Kniha se stala stěžejním zdrojem jak pro lidi hledající pomoc, tak pro odborníky, kteří se vážně zabývají léčbou kompulzivního sledování pornografie.
Kde jsou hranice tohoto experimentu?
Zde je ale nutné být upřímní. Wilsonův experiment není vědecká studie v pravém slova smyslu. Chybí mu kontrolní skupina, randomizace a další metodologické nástroje, které jsou standardem vědeckého výzkumu. Účastníci se přihlásili sami – jde tedy o skupinu, která již sama předpokládala, že porno může být příčinou jejich problémů. Výsledky navíc nejsou systematicky sbírány a ověřovány nezávislými výzkumníky.
Wilson sám tento experiment neprezentuje jako klinickou studii. Jde spíše o systematické pozorování velkého počtu případů, které ukazují na stejný vzorec. Hodnotu tomuto pozorování přidává právě různorodost účastníků a konzistentnost výsledků napříč různými kulturami i prostředím.
Co si z toho odnést?
Wilsonův experiment sám o sobě nestačí k tomu, abychom mohli říci, že porno erektilní dysfunkci způsobuje. K tomu by bylo zapotřebí rozsáhlých klinických studií. A je třeba dodat, že vědecká komunita se v této otázce stále neshoduje.
Přesto výsledky experimentu nelze jen tak odmávnout. Pokud tisíce mladých, zdravých mužů z celého světa odstraní jedinou společnou proměnnou a téměř všem se vrátí erekce, je to podnět, který si zaslouží pozornost – jak odborné veřejnosti, tak samotných uživatelů pornografie.
Pokud patříte mezi ty, kteří podobné problémy zažívají, může být Wilsonův experiment inspirací k tomu, abyste zkusili vlastní experiment. Výsledek může být překvapivý.
