Ahoj, jmenuju se Jirka a v době, kdy tento příběh píšu, slavím 23. narozeniny. Porno jsem poprvé viděl ve druhé třídě, kdy jsme se spolužáky dívali ze zvědavosti. Celkem mě to zaujalo, sledoval jsem ho i sám doma asi 2 týdny, ale pak jsem sám od sebe přestal.
K pravidelnému sledování jsem se dostal až ve dvanácti letech. Přibližně v té době jsem začínal s masturbací a s pornem to šlo vždy lépe. Neřekl bych, že jsem tehdy sledoval porno o něco víc než vrstevníci. Problém s pornografií jsem začal mít až s příchodem covidu, kdy mi bylo 16 let.
Žil jsem v odlehlé části vesnice, kde většinou nebylo co dělat a rodiče mě nepouštěli ven. Snad jediná věc, kterou jsem tenkrát mohl dělat, byla trávit čas na počítači. A to jsem taky dělal. Nonstop jsem jen hrál hry a koukal na porno. A jak to se závislostí funguje, musíte zvyšovat dávky, abyste zůstali uspokojeni na stejné úrovni jako předtím.
Tímto způsobem jsem se dostal k porno hrám, kdy plníte úkoly a za odměnu dostáváte něco sexuálního zpět. Hlavní problém v nich je ten, že můžete hrát několik hodin a stejně se neudělat, ale pořád být v té náladě. Takže jsem prakticky nedělal nic jiného.
Že se mnou není něco v pořádku jsem zjistil s prvním rozvolněním. Ve škole byli všichni šťastní, veselí, normálně se bavili a mě jakoby nefungoval mozek. Mluvil jsem a myslel poloviční rychlostí a většina z toho, co jsem řekl, moc nedávala smysl. Neměl jsem vůli se v ničem snažit, nic překonávat a hledal jsem pouze cestu co nejmenšího odporu.
Ostatní si toho všimli a dělali si ze mě kvůli tomu srandu. Po nějaké době, co mě to už začínalo dost štvát, jsem se rozhodl něco změnit. Náhodou jsem narazil na self-help knížky, které mi v mém životě neskutečně pomohly. Krůček po krůčku jsem začal vylepšovat svůj život.
V té době to vypadalo tak, že jsem byl pár dnů pouze na porno hrách, které pak na dalších pár dnů vystřídal naprosto disciplinovaný život, kdy jsem nedělal nic jiného, než plnil životní cíle. Většinou jsem tu motivaci žít disciplinovaný život získal ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, co jsem mezitím kvůli pornu ztratil. Někdy šlo o osobní úspěchy a úspěchy ve škole, jindy zase o dny, které jsem promarnil, když jsem byl úplně v polomrtvém stavu. Zkrátka jsem si uvědomil, co vše jsem mohl dělat místo sledování porna a masturbace.
Nejvíce mě vždy ranily neúspěchy u holek. Holkám jsem se velmi líbil a ony mi to často dávaly najevo. Jenže po dnech strávených sledováním porna jsem už zkrátka neměl motivaci s kýmkoliv nějak komunikovat nebo vyvíjet větší snahu o nějakou holku, takže mnoho z nich nakonec skončilo s někým jiným.
Tak to pokračovalo asi pět let a porno jsem sledoval stále méně a méně. Párkrát jsem dal tři týdny bez. Rekord byl 30 dní. Právě, když se mi podařilo vydržet bez porna delší dobu, jsem si našel první holku. Byla to jedna z nejkrásnějších holek, co jsem dosud poznal. Jenže já jsem s abstinencí nepokračoval. Chvilku to mezi námi jiskřilo, ale pak to zase nefungovalo, až jsme se nakonec rozešli. Nesl jsem to fakt těžko. Do toho jsem měl ještě závěr prvního roku na vysoké, kdy se mi vůbec nedařilo a hrozilo, že mě ze školy vyhodí.
Psychicky jsem byl na dně a celé to dával za vinu nedostatku disciplíny a pornu. Rozhodl jsem se definitivně přestat a po dalších čtyřech zmařených pokusech se mi to na chvíli podařilo. Dal jsem 156 dní bez porna, z toho závěrečných 73 dní NoFap. A výsledek? Bylo to nejlepších 156 dní v mém životě, takový obří posun kupředu jsem dosud nikdy nezažil a chci se do tohoto stavu vrátit.
V takto dlouhé abstinenci jsem nevydržel, protože jsem postupně začal zapomínat na všechna negativa pornografie a v hlavě mi zůstalo pouze to dobré. Sice jsem si všechno poctivě vypisoval, ale něco jiného je si to psát a něco jiného to znovu prožít. Pak jsem tomu zase propadll, ale kupodivu daleko méně než kdysi. Už to nebylo každý druhý den několik hodin v kuse, ale spíš jednou či dvakrát týdně na pár hodin (až na pár výjimek). Aktuálně po devíti měsících mám frekvenci sledování porna pouze tři dny v měsíci, což beru oproti dřívějším dobám jako neskutečný posun. Vím, že to jednou zvládnu a porno už sledovat nebudu, stačí se jen snažit.
Největší radu kterou můžu dát, je to nevzdat. S pornem bojuju už šest let a stále jsem nevyhrál. Asi milionkrát jsem si řekl, že teď to bylo naposled a stejně jsem začal znova. Několikrát jsem měl velkou touhu se té závislosti prostě oddat, vzít to jako součást mého života a vzdát ten boj, abych netrpěl na dvou frontách zároveň. Ale nikdy jsem to neudělal.
Vidím na sobě, že čím víc se o sobě, svém životě a závislosti učím, tím menší nutkání mám. Proto doporučuju si toho co nejvíc nastudovat a hned aplikovat do života. Vylepšit si svůj život nejen co se týče abstinence od pornografie, ale i obecně.
Řekl bych, že odvykací proces mi toho v životě hodně dal a díky němu i přes stále trvající závislost žiju kvalitnější život. Vím, co chci, vím, jak chci trávit svůj čas a jak ho trávit nechci. Umím rozpoznat ten „laciný dopamin“ od toho, který za něco stojí, ať už se to týká návykových látek, her, filmů a seriálů, jídla, práce, koníčků atd. U lidí kteří si nikdy neprošli procesem odvykání jsem tohle skoro nikdy neviděl.
Projekt NePornu velmi doporučuji, je velmi dobře strukturovaný a zahrnuje všechny důležité aspekty. Nicméně pokud to s abstinencí myslíte vážně, doporučuji si každý bod projet do velké hloubky i z více zdrojů a každý bod pořádně pochopit. Ze závislostí mi nejvíce pomohla metoda Allen Carr – Easy way, která sice míří na kuřáky, ale já ji použil na porno. Asi dva roky v kuse jsem si pomocí této metody neustále rozepisoval, proč jsem k pornu zase sklouznul. Co jsem udělal dobře a co ne, jak se zachovat příště, proč porno neustále sleduju a jestli je to, co si říkám, pravda nebo ne. Právě díky tomu si pouštím porno stále méně a méně.
Ať se i vám daří v abstinenci a přeju hodně sil,
Jirka
