Asi mám štěstí, protože úplně poprvé jsem se o sexu dozvěděla od mamky a moje první informace byla, že je to krásná věc mezi dvěma lidmi, kteří se milují. To bylo fajn, nicméně jen o pár let později jsem na vlastní kůži poznala, že to vždy není tak růžové.
Od zneužívání k pornu
Nikdy jsem nebyla znásilněná, ale prošla jsem si jistým obdobím sexuálního obtěžování a zneužívání v době, kdy mi bylo méně než 15 let. Obnášelo to doteky, svlékání, líbání s mužem, který by mohl být můj otec. Skončilo to, když mi bylo kolem 12 let a o pár let později mi všechno zpětně došlo. Byl to velký šok a nejprve jsem nevěděla, co si s tím mám počít. Později jsem se odhodlala o tom začít mluvit, což byl první krok k uzdravení.
Musela jsem projít odpuštěním, sebe-odpuštěním, což by nebylo možné bez sdílení s dalšími lidmi. Po dlouhém procesu jsem došla do bodu, kdy jsem byla s věcmi srovnaná, ale zanechalo to ve mně některé otázky ohledně mojí hodnoty. Především jsem pochybovala o svojí hodnotě jako ženy, o schopnosti mít normální sex s mužem, až přijde ten správný čas. Ze zvědavosti hnané těmito otázkami jsem si postupně začala pouštět stále odvážnější scény z filmů a netrvalo dlouho, než jsem přešla na pornografické stránky.
Otázky nad sexualitou a další problémy
Nejprve to bylo tu a tam, nic převratného. Jenže jsem přešla do třetího ročníku, který byl jednoznačně nejtěžším na celé střední. Obrovské množství práce a stresové situace jsem kompenzovala sledováním pornografie. Brzy se z příležitostné věci stala závislost, která se navíc začala ubírat špatným směrem. U porna platí, že člověk potřebuje pořád víc, a i já jsem postupně začala sledovat lesbická videa. Tam jsem se zarazila, protože mi bylo jasné, že jestli se něco nezmění, může to zničit můj vztah k sexu a mužům.
Další alarmující věc byla, že jsem začala dávat videím přednost před sociálním kontaktem, prokrastinovala jsem s věcmi do školy, nebyla jsem schopná užít si věci, které jsem dřív tak ráda dělala. Některé dny jsem se zvládla dívat třeba celé dopoledne, několik hodin a pak jsem vůbec neměla energii na nic dalšího. K tomu všemu jsem bojovala s pocity studu a obvinění, což mě taky vyčerpávalo. Nepřidalo to ani mému obrazu o sama sobě, hnusila jsem se sama sobě. Až na těch pár chvil vyvrcholení jsem si ten proces vlastně vůbec neužívala. Až zpětně jsem pochopila, že se jednalo o symptomy závislého člověka.
Na cestě ke svobodě
Pomohli mi další lidé, knížky, informace. Potřebovala jsem znát svého nepřítele a pochopit, jak to celé funguje. Potřebovala jsem pochopit, že porno je můj nepřítel a proč. Také jsem se začala vypořádávat s těmi pocity a myšlenkami, které mě ke sledování pornografie přivedly. Když jsem začala mít vážný vztah, přibyla motivace se pornografie úplně zbavit, protože to prostě nebylo správné. Mnoho lidí s tím dnes nemá problém, dívat se na porno ve vztahu, ale pro mě to bylo, jako kdybych svého partnera skoro podváděla.
O všech věcech z naší minulosti i o pornografii jsme otevřeně komunikovali a oběma nám to pomohlo. Díky tomu jsme mohli prohloubit vzájemnou důvěru a vlastně nám pomohlo i vědět, že nejsme sami a nejsme jediní, kdo s tím zápasí. Byli jsme od začátku rozhodnuti, že spolu budeme spát až po svatbě a za to rozhodnutí jsme moc rádi. Vím, že pokud bychom s pornografií a věcmi z minulosti nebojovali předem, dnes by to naše manželství ničilo. Myšlenky a vzpomínky se občas vrací. Někdy musím bojovat i s chutí zažít některé věci znovu, ale cena, kterou bych musela zaplatit, je příliš vysoká. Jsem moc ráda, že jsem se se závislostí vypořádala a dnes mohu říct, že to jde, že jsem „čistá“.
